V roce 1927 začal Leoš Janáček psát památník pro Kamilu Stösslovou, v němž zaznamenával své pocity ze společně strávených chvil.
Poslední zápisy zde vepsal během jejich společného pobytu v Hukvaldech v prvních 10 srpnových dnech roku 1928: „Jsi mi tak blízko a pořád tak daleko. Jsi jako ten černý mráček na nebi; vysoko – a nemohu Tě dosáhnout! Vím, že jsi tak neskonale krásná; jen vím nikdy / Tvou krásou se opít nemohu…/“.
