Albín Polášek

Sochař, který nebyl doma prorokem

Albín Polášek ve škole moc nevynikal. V sedmé třídě měl chování přiměřené, pilnost malou, prospěch sotva dostatečný a ve většině předmětů nedostatečný. Dlouho se hledal. Jako učeň si neoblíbil čalounictví ani sedlářství, nakonec vytrval u řezbářství.

Ve 22 letech odjel se svým bratrem Robertem do USA. V závěru třetího ročníku Pensylvánské akademie krásných umění ve Filadelfii získal Cressonovu cenu a poté sbíral další ocenění. Přijal tříleté místo hostujícího profesora v Římě. Měl atelier v New Yorku. V 37 letech se stal vedoucím sochařského atelieru na Akademii umění v Chicagu, kde učil až do svého důchodu. Byl nominován a přijat za člena americké Národní akademie designu. Za svůj život vytvořil kolem 400 děl – např. jezdeckou sochu TGM v Chicagu, sochu W. Wilsona v Praze aj.

Jedním z jeho prvních zákazníků byl Louis Tiffany, vynálezce opalizujícího skla. Polášek byl bezdětný, své sochy považoval za své děti. Na pozemku ve Frenštátě, nazvaném Lánské, který zakoupil, chtěl vytvořit celý Pantheon slovanských božstev. Byl silně věřící, ve svém domě na Floridě měl soukromou kapli. Je autorem výroku: Každý z nás je sochařem. Však musí vlastní silou otesat ten tvrdý kámen, aby mohl vidět světlo, které ho povede ke kráse života.