Evžen Rakouský

1863–1954

Evžen Rakouský byl posledním velmistrem Řádu německých rytířů, který se zřekl titulu. Příslušníkem habsburského rodu, který se po rozpadu Rakousko-Uherska nezřekl rodiny. Polním maršálem, jenž se staral o své vojáky. A milovníkem slunce, tepla a klidu.

Jaký byl poslední velmistr Řádu německých rytířů Evžen Rakouský? Byl nejoblíbenějším arcivévodou habsbursko–lotrinského rodu. Měl vojenský způsob myšlení a ustálený charakter. Byl přátelský a staral se o podřízené. Miloval vodu jako obraz vnitřního klidu. Pro jeho pocit pohody bylo velmi důležité slunce, protože od dětství neměl rád chlad a zimu. V kalendáři míval napsáno „slunění v zahradě“.

Jako každý z arcivévodů habsbursko–lotrinského rodu se musel vyučit řemeslu. Vybral si truhlářství/tesařství. Mimo němčiny mluvil česky, maďarsky a italsky. Svému úsloví: Dodržování míry ve všech životních ohledech, je umění, kterému se člověk musí učit každý den, zůstal věrný po celý život, i se vším, co mu přinesl.

V roce 1919 byl jako všichni jeho příbuzní (z habsbursko–lotrinské dynastie), kteří se nezřekli příslušnosti k rodu, vyhoštěn z Rakouska po rozpadu monarchie. V roce 1923 se sám zřekl titulu velmistra řádu. Přes ohromný majetek, který spravoval ve své funkci, prožil řadu let v jednoduchém malém bytě u Vídně. Zemřel na zápal plic v italských lázních Merano v 91 letech.

Evžen Rakouský voják

Evžen Rakouský se účastnil bojů první světové války. Měl na starosti zásobování fronty. Byl jediným arcivévodou, který prošel celou vojenskou dráhu od studií na vojenské škole až po titul polního maršála. Na tuto hodnost byl hrdý, protože arcivévodou se podle něj člověk může narodit, ale polním maršálem se musí stát.

Byl známý tím, že měl velký cit pro povinnost. Vše, co se týkalo jeho vojáků, osobně ověřoval, zejména úroveň stravování a zdravotní péče, řešil jejich problémy. V době války intenzivně podporoval dobrovolnou zdravotní službu s vlastními řádovými sestrami ve 4 špitálech s výbornou organizací, moderním vybavením a zkušeným personálem (Dlouhá Loučka, Opava, Bruntál, Vrbno pod Pradědem) a dal k dispozici 15 kolon automobilů.

Evžen Rakouský, poslední velmistr Řádu německých rytíř

 

Evžen Rakouský, celým jménem Evžen Ferdinand Pius Felix Bernard Maria, byl padesátým osmým a posledním velmistrem Řádu německých rytířů.

Do řádu vstoupil v roce 1885 v necelých 22 letech. O 2 roky později byl pasován na rytíře. Slib víry a celoživotní služby řádu složil v kostele sv. Augustina ve Vídni. Jeho bílý plášť symbolizoval čistotu a dobrovolný celibát.

Do úřadu velmistra řádu byl uveden v roce 1894. Zastával jej až do roku 1923, kdy se zřekl své doživotní funkce velmistra se slovy Raději být užitečný než první. Tím se vzdal všech svých funkcí i majetku a zůstal pouze doživotním řadovým členem. Umožnil tak, aby se Řád německých rytířů proměnil z vojenského a rytířského na řád čistě duchovní s charitativním posláním.

Slib:

 „My, Evžen, císařský princ a arcivévoda rakouský, královský princ bulharský a český, zříkáme se majetku a slibujeme cudnost našeho těla a poslušnost Bohu, Marii, vám – velmistru Německého řádu – a vašim nástupcům podle regulí a zvyklostí Řádu německého domu a nemocnice v Jeruzalémě, dokud zůstaneme řádovým rytířem.“

11. 1. 1887, Vídeň

RÁC, Robert: Arcivévoda Evžen Habsburský (1863—1954), velmistr Řádu německých rytířů, Esmedia, 2005, s. 90.

Evžen Rakouský, erb velmistra

Štít je čtvrcen velmistrovským křížem, do něhož jsou vložena zlatá liliová žezla. Uprostřed je zlatý střední štítek, v němž je černá orlice, nesoucí na hrudi dvakrát polcený štítek se znaky Habsburgu, Rakous a Lotrinska. První pole hlavního štítu heraldicky vpravo nahoře obsahuje znak Uher, druhé pole heraldicky vlevo nahoře znak Čech. Třetí modré pole heraldicky vpravo dole je polceno a obsahuje znaky Haliče a Vladiměřska. Ve čtvrtém modrém poli je znak Dolních Rakous. Nad erbem je v této variantě vyobrazena arcivévodská koruna.

Velmistrův klobouk

Novojičínská firma Johann Hückel´s Söhne byla až do roku 1918 přednostním dodavatelem klobouků arcivévodovi Evženu Rakouskému.

O tom, že byl jejich věrným zákazníkem, svědčí i to, že byl jeho podpis uveden na prvním místě v návštěvní knize této továrny dne 23. 8. 1890. Arcivévoda tento podnik navštívil v souvislosti se svým pobytem v Novém Jičíně, kde se konalo vojenské cvičení na počest šedesátých narozenin císaře Františka Josefa I. Návštěvní kniha firmy se nyní nachází ve fondech Státního okresního archivu v Novém Jičíně.

Stručná historie

Řád německých rytířů je jedním z nejstarších duchovních rytířských řádů katolické církve.

Od 12. století byl zaměřen na péči o poutníky z německých zemí do Jeruzaléma a na boje s nevěřícími na území Palestiny. Ve 13. století vznikl mocný řádový stát ve východním Prusku a Pobaltí. Jednalo se o nejmilitantnější církevní řád v dějinách.

Od poloviny 19. století byla obnovena jeho ženská větev a řád se začal věnovat péči o nemocné a chudé a budovat nemocnice. Mezi lety 1805–1923 se velmistry řádu stávali rakouští arcivévodové. Do roku 1918 se řád dělil na 3 provincie, a to v Rakousku, v Tyrolsku a samostatná byla i provincie velmistra na Moravě a ve Slezsku. Název řádu nyní zní Řád bratří a sester německého Domu panny Marie v Jeruzalémě. Ideou řádu je léčit a pomáhat.

Provincie Řádu německých rytířů na Moravě a ve Slezsku

Císař Ferdinand II. věnoval panství Bruntál řádu po bitvě na Bílé hoře v roce 1621 jako zkonfiskovaný protestantský majetek. Řád poté přikoupil i panství Sovinec s 18 vesnicemi a obě panství byla prohlášena za komorní komendu, podřízenou velmistrovi v roce 1625. 

Do historie komendy se zapsala třicetiletá válka a boje se Švédy, hospodářská obnova a proměna zpustošených řádových statků v druhé polovině 17. století i řada dalších historických zvratů. Po rozpuštění řádu na území dnešního Německa moravskoslezská komenda, kterou rozvíjel Evžen Rakouský, zůstala jeho nejvýznamnějším majetkem. 

Řád se intenzivně na severní Moravě a ve Slezsku věnoval stavební činnosti, nejprve budováním klášterů a kostelů (Bruntál, Uhlířský Vrch u Bruntálu). Ve své charitativní práci se zaměřoval na budování nemocnic (Bruntál, Opava, Dlouhá Loučka, Vrbno pod Pradědem), špitálů (Dlouhá Loučka, Opava, Bruntál a Vrbno pod Pradědem), chudobinců, škol (mateřská škola ve Vrbně pod Pradědem, obecné a měšťanské školy v Opavě, Bruntále, Vrbně pod Pradědem, Andělské Hoře aj.) a ve válečné době ve službě raněným vojákům a jejich rekonvalescenci (lázeňské domy v Karlově Studánce). 
 

S činností Řádu německých rytířů jsou dále spojeny tyto stavby v Bruntále a okolí.

osobnosti ikona Osobnosti

Rodina Evžena Rakouského

Rodina Evžena Rakouského

Karel Ludvík Rakousko–Těšínský

Dědeček Evžena Rakouského, syn císaře Leopolda II.


Rodina Evžena Rakouského

Karel Ferdinand Rakousko–Těšínský

Otec Evžena Rakouského, voják, velící generál na Moravě a ve Slezsku


Rodina Evžena Rakouského

Alžběta Františka Marie Habsbursko–Lotrinská

Matka Evžena Rakouského, rakouská arcivévodkyně, česká a uherská princezna


Rodina Evžena Rakouského

Marie Kristýna Rakouská

Sestra Evžena Rakouského, španělská královna


místa ikona Místa

Zámek v Bruntále

Sídlo velmistra Řádu německých rytířů.


Zámecký park v Bruntále

Parková úprava architekta Georga Hauberrissera


Sala terrena v zámeckém parku v Bruntále

Místo divadelních představení a koncertů


Gabrielův dům v Bruntále

Dar Evžena Rakouského městu


Pivovar Řádu německých rytířů v Bruntále

Mezi válkami se zde vařilo až 20 000 hl. piva za rok


Hrad Sovinec

Sídlil zde seminář Řádu německých rytířů i lesnická škola