Dům umění v Ostravě

Za stavbou Domu umění z iniciativy sběratele Františka Jurečka stojí tehdejší elita města. Ta se k tomuto účelu spojila ve Spolku pro vystavění a udržování výstavního pavilonu v Moravské Ostravě v roce 1922. Jejími členy byly nejvýznamnější osobnosti města – ředitel Vítkovických kamenouhelných dolů a těžířstva Eduard Šebela, velkopodnikatel Jan Geisler nebo starosta Jan Prokeš.

Výstavy výtvarného umění se do té doby pořádaly pouze u obchodníka s uměním Jindřicha Slattnera, v Lidovém domě, kavárnách, anebo také ve škole na Poděbradově ulici. Stavba Domu umění Ostravu doslova katapultovala mezi jediná 3 města v republice, která tehdy (a doposud) postavila budovu pro moderní umění – spolu s Brnem a Prahou. Se stavbou Domu umění se začalo v červnu 1924 a budova byla slavnostně otevřena 13. května 1926. Na paměť mecenáše Františka Jurečka byl prostor před Domem uměním mezi lety 1931–1945 nazván Jurečkovým náměstím.

Architektura Domu umění – 2 architektonické návrhy

Inzerát informující o vypsání architektonické soutěže na vystavění Výstavního pavilonu v Moravské Ostravě (pozdější Dům umění) se objevil v roce 1923 v několika odborných časopisech. Ze 41 došlých prací byly uděleny 2 druhé ceny.

Jednalo se o návrh Kamila Roškota (s názvem SPQ) a o projekt dvojice mladých architektů Františka Fialy a Vladimíra Wallenfelse (pojmenovaný Červený čtverec). Návrh Kamila Roškota realizován nebyl, patrně z důvodů podstatně vyšší nákladnosti stavby.

Návrh žáků architektů Kotěry a Gočára Františka Fialy a Vladimíra Wallenfelse byl nakonec odbornou porotou po úpravách, které zjednodušily stavbu, vybrán ke konečné realizaci. Jeho autoři se při projektování stavby inspirovali muzeem v Hradci Králové a holandskou cihlovou architekturou. Samotná budova byla ve své době nejmodernější stavbou muzea umění v republice a vyhovuje mnohonásobně zpřísněným nárokům na vystavování děl výtvarného umění v zásadě dodnes. Autoři přikročili k návrhu také na základě zahraničních zkušeností, takže navržené způsoby osvětlení, klimatu a řešení sálů byly vskutku revoluční. Kvalitě realizace napomohlo i precizní zadání architektonické soutěže.

Sbírka ostravského stavitele Františka Jurečka

Sbírka Františka Jurečka, kterou odkázal Spolku Domu umění ve své závěti, se stala základem budoucí galerie.

Již při zrodu plánů na stavbu Domu umění se počítalo s tím, že zde bude umístěna trvale vystavená stálá expozice umění. Již od roku 1926 zde byla Jurečkova sbírka trvale vystavena. Jednalo se o 65 obrazů, 55 kreseb a 2 plastiky. Po stylové stránce František Jureček své sběratelské úsilí ukončil nastupující modernou. Další umělecké směry již opomíjel. Svou sbírku budoval systematickými nákupy v atelierech umělců při návštěvách Prahy, které podnikal spolu s přítelem Aloisem Sprušilem. Samotná existence této sbírky a myšlenka jejího darování Ostravě byla určujícím impulsem výstavby Domu umění.

Jurečkem vlastnoručně sepsaný soupis děl, nacházejících se v jeho sbírce

V archivu Galerie výtvarného umění v Ostravě se dochoval vzácný dokument.

Františkem Jurečkem vlastnoručně napsaný soupis děl, které následně ve své závěti roku 1925 věnoval Spolku Domu umění. Jednalo se o zcela ojedinělý projev mecenášství, který neměl napříč naší republikou obdoby a již nikdy nebyl na území Ostravy v takové míře zopakován.

Katalog k Jurečkově sbírce vydaný u příležitosti otevření Domu umění

Katalog, popisující uměleckou sbírku sběratele Františka Jurečka, vyšel v početném nákladu u příležitosti otevření Domu umění v Moravské Ostravě v květnu roku 1926.

Obsahoval základní informace o výstavbě Domu umění, soupis všech 122 děl, které sběratel daroval Spolku Domu umění. Tiskovina, jejímž autorem byl Alois Sprušil, je doplněna o životopisné údaje, týkající se autorů jednotlivých uměleckých děl.

Pamětní deska věnovaná Františku Jurečkovi a Aloisi Sprušilovi

Jména stavitele Františka Jurečka a jeho přítele, správce sbírek Aloise Sprušila, jsou dnes v budově Galerie výtvarného umění v Ostravě, původním Domě umění, připomínána formou pamětní desky na schodišti vstupního foyeru.