Leoš Janáček je jedním z nejoriginálnějších světových skladatelů. Předstihl svou dobu a možná i tu naši. Skladatel, folklorista, hudební teoretik, pedagog, kritik a dirigent. Vše, co vytvořil, bylo originální a neotřelé a vycházelo z jeho dětství v rodném Lašsku.
Leoš, vlastním jménem Leo Eugen, Janáček byl skladatelem, který v každém okamžiku po celý život slyšel, jak k němu mluví svět. Naslouchal mu s úžasem a okouzlením… a komponoval. Nehodíme s povzdechem tři hroudy jenom za velkým hudebníkem, ale také za tím velkým a zázračným mladím, napsal Karel Čapek v nekrologu k úmrtí skladatele.
Janáček ve své hudbě využil lidskou mluvu a zvuky zvířat, ptáků, větru, deště. Do hudební kompozice, zejména opery přetavil jazyk prózy. To vše bylo natolik původní, že se skladatel dočkal za svého života uznání až ve svých 60 letech.
Lidstvo poslalo do vesmíru vzkaz o naší planetě na zlaté desce v roce 1977. Jsou na ní nahrány pozdravy v 55 jazycích a zvuky Země (zemětřesení, vulkán, hrom, mořské vlny, vítr, také žáby nebo ptáci či zvuky lidských kroků, tlukot srdce, smích nebo motor auta. Také hodina a půl hudby největších světových skladatelů). Leoš Janáček zemřel v roce 1928. Svůj vzkaz o tomto světě poslal svou hudbou do vesmíru ještě za svého života o téměř 50 let dříve.
Dědeček Leoše Janáčka, pomocný učitel v Albrechtičkách, hudebník
Matka Leoše Janáčka, hrála na varhany a na kytaru
Bratr Leoše Janáčka, v jehož domě v Hukvaldech Leoš Janáček bydlel
Hudební skladatel, ředitel kúru ve fundaci brněnského kláštera
Kostel sv. Maxmiliána v Hukvaldech, místo křtu a prvních koncertů Leoše Janáčka
Janáčkova lavička na Babí hoře, místo, kde skladatel čerpal inspiraci